ANTISEMITISMUS BYL A JE ANTIHUMÁNNÍ ANOMÁLIE

MILAN BLAHYNKA

Jsou recenze, které se píší nejen jako pokus o hodnocení knihy pro čtenáře, ale také pro autora se snahou nenápadně mu naznačit, jak by měl a mohl psát přesvědčivěji. Hutná knížka SPIKNUTÍ KONKÁVNÍCH NOSŮ (Nakladatelství Kmen, Křenovice 2021, ilustrace, obálka a odpovědná redakce Michael Doubek, 158 s.) je publikace, jejíž iniciátoři, pořadatelé a hlavní autoři Karel Sýs a Alexej Mikulášek ji koncipovali a spolu s osmi dalšími slovenskými a českými osobnostmi napsali natolik lapidárně přesvědčivě, že ji nelze než vřele doporučit co největšímu počtu čtenářů. Oba se zabývají nebezpečím antisemitismu už velmi dlouho, soustavně a důkladně.

Kdybych měl jen vyjmenovat knihy veršů, statí, recenzí a glos básníka Sýse, připomínající židovské osudy, oběti antisemitismu nejrůznějšího i nejhrůznějšího stupně a pranýřující jeho zdroje, nástroje a převleky, byl by to věru neúnosně dlouhý seznam.

Kritik a esejista Alexej Mikulášek spolu se dvěma spolupracovníky vydal už roku 1998 dvousvazkovou slovníkovou příručku k dějinám česko-židovských a česko-židovsko-německých literárních vztahů v 19. a 20. století Literatura s hvězdou Davidovou (celkem 759 s.) a roku 2000 studii Antisemitismus v české literatuře 19. a 20. století. (238 s.).

Velká přednost Spiknutí konkávních nosů je v tom, že pořadatelé a vlastně všichni autoři vycházejí z osobní a často rodinné zkušenosti s antisemitismem a nepředstírají, že píší nikoli sine ira et studio, bez oprávněného hněvu a zaujetí, bez hry na nemístnou nestrannost, zato však i na základě studia textů i doby. Navíc je třeba ocenit, že antisemitismus v někdejší ČSR, ČSSR, ČSFR a v obou následnických státech je tu v reliéfní zkratce vysledován nejen v jeho otevřené, ale i ve skrývané a nepřiznávané podobě, a to netoliko ve skutcích a v publicistice, ale i u autorů tzv. krásné literatury a navíc i na internetových sociálních sítích, kde se rozvíjí obzvlášť nebezpečně, protože často anonymně, těžko postižitelně a pod maskou ušlechtilé obrany národa a jeho kultury i ve jménu svobody názoru.

Za šťastné mám v knize omezení připomínek včerejšího antisemitismu – od konce Velké války do konce druhé světové – na klíčové výroky a umístění těžiště díla na průzkum dnešního antisemitismu.

Sborník vyniká velkou žánrovou a stylistickou rozmanitostí jednotlivých příspěvků (textů i uváděné literatury nebo editorských poznámek pod čarou) od vědeckých pojednání (stati Karla Sýse, Petra Žantovského), přes texty prostě memoárové i konfesní (Pavol Janík, Jiří Jírovec) až po beletristickou prózu vynikající působivosti (Eva Frantinová, Vlasta Rut Sidonová), úvahy a edice. V knize nechybí vysledování pražských stop Alberta Einsteina (Pavel Kalvach), obrana Jana Nerudy proti osočování z antisemitismu (Hana Kučerová) ani pozoruhodné sondy do problematiky antisemitismu na Slovensku (kromě Pavla Janíka Anton Baláž o genezi svého románu o Osvětimi Krajina zabudnutia a jeho portrét J. Špitzera Slovenský Žid, anebo židovský Slovák?).

Objevně působí stránky, na nichž F. J. Kolár-Setnický a jeho syn Vladimír (který k vydání připravil otcovu stať publikovanou v exilové londýnské Nové svobodě roku 1942) odhalili a pečlivě zdokumentovali antisemitismus tam, kde v době druhé světové války a šoa byl „nelogický“, přímo absurdní – v řadách našich vojáků bojujících proti nacismu a fašismu po boku spojenců.

Do sborníku o antisemitismu právem patří četné uváděné útoky na „pěknou levičáckou společnost“, na Čapka a jeho ženu Olgu, natož na „komunismus“. Jsou to jednak upozornění na podhoubí, z něhož vyrůstají nejjedovatější houby protižidovské rétoriky až po zločinný holocaust, jednak je to poukaz na širší veskrze antihumánní a antikulturní anomálii, jejíž je antisemitismus jen nejfrapantnější součástí, zdaleka však nikoli jedinou a jedině nebezpečnou.