ŠEDASÁT LET S KUNDEROU

DUŠAN SPÁČIL

Ti, kdo přistupují k literatuře a jejímu odrazu v literární kritice selektivně, budou určitě tvrdit, že Milan Blahynka, vzdělaný kritik, teoretik a historiograf oficiální literatury sedmdesátých a osmdesátých let, a nejsvětovější český spisovatel, emigrant Milan Kundera – to přece nejde dohromady! Ti, kdo si jsou vědomi skutečných historických souvislostí a mají poctivý přehled o literárních hodnotách, snad potvrdí, že nic nebývá černobílé. A že to platí také o obou Milanech.

Jejich osudy se několikrát významně protly. Dokonce se dá říci, že literární vědec Blahynka blyštivou kariéru jediné české světové literární hvězdy pozitivně ovlivnil. Kdo by o tom pochyboval, nechť si v nové Blahynkově knize Sedm kapitol o díle Milana Kundery (nakladatelství Kmen, 2019) přečte například o prvních článcích, které Blahynka o – v šedesátých letech ještě skoro neznámém – jmenovci napsal (studie Milana Kundery Hra na vyprávěče, Milan Kundera prozaik) a snad ho zaujme i fakt, že se oba Milanové od 50. let až do Kunderova odchodu do exilu občas setkávali.

Asi prvním dějištěm takové schůzky byl literární večer Milana Kundery, k němuž došlo v květnu 1957 v Olomouci a jehož organizátorem byl právě Milan Blahynka. A zjistíte, že to byl on, který za to dostal ideologicky za uši.

Podezíravým, kterým by tyto Blahynkovy pasáže zněly jako skrytá sebeobhajoba tváří v tvář současným koniášům, kteří MB z ideologických důvodů ze „slušné literatury“ vyloučili, je možno navíc doporučit, aby zalistovali i v knížkách Kunderových, kde najdou na Blahynku kladné ohlasy (například ve francouzském Umění románu, L‘Art du Roman 1986).

Tolik tedy o tom, proč má Milan Blahynka plné právo vyjádřit se o letos devadesátiletém literárním velmistru, který kromě École des Hautes Études v Paříži přednášel na univerzitě v Rennes.

Po vyvrácení předem tušených námitek pár slov o tom, jak se knížka Sedm kapitol o díle Milana Kundery přemýšlivému čtenáři jeví. Pokud čekáte monografii MK, budete zklamáni, jde o sedm lehce upravených a zdařile aktuálně komentovaných studií z velkého počtu statí, které Milan Blahynka v minulých šedesáti letech o Milanu Kunderovi napsal. Je však třeba říci, že jsou to kapitoly hluboce fundované a – co je nejcennější – naprosto nezatížené jakýmkoli ideologickým balastem. Jak autor upozorňuje na přebalu malého svazku ozdobeného elegantní ilustrací Michaely Doubkové, k dílu svého souputníka se v těchto studiích pokoušel vyjádřit jen z hlediska estetiky. Podstatné pro něj bylo definovat Kunderův tvůrčí typ a metodu a vysvětlit jeho světový ohlas. „Domýšlení etického a politického významu autor rád přenechává sezónním imagologům a napínačům díla na kopyto všech možných a nemožných učených doktrín,“ tvrdí Blahynka – a vy, když tuto knihu čtete, musíte s ním souhlasit.

Není tu za mák ideologie – místo toho tu najdete třeba (pro mne překvapivě) podnětnou kapitolu O magii jmen, čísel a prvočísel, která se vztahuje ke Kunderovu románu Nesmrtelnost. Nebo objevíte pasáže o vlivu hegelovské dialektiky na román Žert. Budete překvapeni, že trochu neprávem zapomenutou, ale plnohodnotnou částí Kunderovy tvorby je jeho poezie. Zjistíte, že Kundera je autor nad jiné rafinovaný, teprve s pomocí moudrého vykladače, jakým je Blahynka, si uvědomíte, jak umně dokáže propojit různé vlivy. Asi nejvíce musíte v knize Sedm kapitol o Milanu Kunderovi obdivovat Blahynkovu práci na přiblížení a zhodnocení posledních Kunderových děl psaných ve francouzštině a rafinovaně vycházejících jak z francouzských reálií, tak i z možností francouzského jazyka (tušili jste například, že jeho román Svátek bezvýznamnosti je ve francouzštině slovesnou fugou?)

Připouštím, Blahynkovy analýzy Kunderovy metody mohou být pro někoho příliš důvtipné, a tudíž by se mohly zdát až přehnané – kdyby ovšem – jak z knihy zjistíte – jejich relevanci nepotvrdil několikrát i sám Kundera. Ambiciózní literáti proto mohou tyto kapitoly číst jako inspirativní učebnici Kunderovy tvůrčí metody.

A co my ostatní? Pro nás je to chytré čtení o smyslu literatury, o chápání světa a o českém autorovi, který sice dobyl svět, ale s domovem má velmi chladné vztahy. Mimochodem – také pasáže o tom, proč se Kundera od Prahy odtahuje a proč jeho francouzské knihy nemůžeme číst v češtině, patří k zajímavým částem Blahynkovy knihy.

Převzato z časopisu N.O.S. – Noviny Obce spisovatelů