ZAKÁZANÉ KVĚTINY PETRA ŽANTOVSKÉHO

LUBOMÍR BROŽEK

„Chvíle nevybíráš Jsou ti přiděleny / trochu jako ženy vytrženy z tance / nebo jako šance do níž nedohynem…“, píše Petr Žantovský ve verších Prologu své nové sbírky ZAKÁZANÉ KVĚTINY (nakladatelství Kmen, 2016, 117 str.) Nu, možná nevybíráš, milý básníku. Ani rybář si nevybírá konkrétní úlovek, ale je to loviště, které si zvolil, jsou to vody času, nad nimiž se sklání, čekaje až ta správná chvíle přijde, neboť: Ano, chvíli si nevybíráš, ale Být připraven není od věci.

Připomeňme, že Zakázané květiny jsou druhou autorovou sbírkou básní. Tou první byl výbor z textů z let 198 –2012, jenž pod názvem Tady bydlím vydal v roce 2012 Klub pražských spisovatelů spolu s nakladatelstvím Gemmapress.

V porovnání s básnickou prvotinou je Žantovského druhá sbírka sevřenější. Myšlenkově i formálně. Můžeme se v ní setkat s mnoha autorovými milovanými básníky slova od Shakespeara až po Halase, Mikuláška či Skácela…, ale i s básníky tónů, jakým byl třeba Chopin, anebo básníky barev jako Chagall či Dalí, neb (řečeno s Baudelairem) barvy, tóny a vůně jedno jsou. Tito básníci jsou znovu vyvoláváni jménem nejenom proto, aby jimi autor definoval svůj svět, ale i proto, aby připomněl, že tam kde selhává paměť, nesmrtelné nahrazují simulakrální efeméry a svět se stává pustinou, mediálně kýčovitou reklamou na festival marnosti.

Na jisté rafinovanosti nabyla struktura verše, který je často protkán meandrovitě větvenými rýmy, jež mají mnohdy kainarovsky rafinovanou funkci jakýchsi stoptimů pronikajících do plynutí metafory a nutících čtenáře k zastavení a kontemplaci.

Petr Žantovský je samozřejmě renomovaný publicista, vysokoškolský pedagog, ale též glosátor ekvilibristických kousků akrobatů politické manéže a mediální analytik, jak se dnes s oblibou říká těm, kteří donkichotsky přemítají o minimalizaci vlivu pitomců na média veřejné služby.

Toto básníkovo alter ego se pochopitelně nemohlo neozvat v odkazech a záznějích autorovy nové sbírky, jejíž lyrickoepická metaforika rezonuje mezi snem a realitou, mezi možným a touženým, mezi daným a transcendentním, tedy v prostoru, kde se tak daří zapovězeným květinám. Zajisté, můžeme se tvářit, že je nevidíme, že neexistují. Můžeme si je však také s nenucenou vyzývavostí vetknou do klopy a vyjít vstříc osudu.

I proto je dobré si tuto sbírku přečíst a zkusit si v ní najít svou zakázanou květinu do klopy. Jistě, chvíle si nevybíráš, ale být připraven, toť vše.