ALMANACH NAKLADATELSTVÍ KMEN: HEJ, SLOVANÉ!

VÁCLAV FRANC

Začátkem listopadu 2016 byl oficiálně pokřtěn almanach nakladatelství Kmen „Hej, Slované.“ Nakladatelství navazuje na započatou tradici, neboť v roce 2015 vyšel almanach „Od války k válce.“

Vedle řady ostatních autorů zde najdete i tvorbu slovenských spisovatelů, jmenovitě Pavol Janík, Peter Štrelinger a Ján Tužinský. Takže i tento almanach zapadá do lednového pojetí ČAJe. Ale nechť knihu raději krátce představí editorka Ivana Blahutová (úryvek z předmluvy): „... zpět k našemu almanachu a jeho tématu Hej, Slované! Nejprve krátká statistika: v letošním sborníku se podařilo shromáždit básně, povídky a další práce od dvaceti šesti autorů. Básně dvou z těchto spisovatelů – slovenského poety Sama Tomášika a českého Josefa Jaroslava Kaliny, od jehož narození letos uplynulo dvě stě let – byly vybrány coby ukázky pojetí všeslovanského tématu v literatuře obrozeneckého období. Vedle třinácti současných českých autorů (v abecedním pořadí jsou to: Ivana Blahutová, Jaroslav Čejka, Michal Černík, Michael Doubek, Ivo Fencl, Václav Franc, Eva Frantinová, Eliška Koppová, Břetislav Kotyza, Alois Reich, Marie Veselá, Jiří Žáček a Petr Žantovský) jsou do almanachu zařazeni současní básníci a prozaici z několika dalších slovanských národů. Slovensko zastupují Pavol Janík, Peter Štrelinger a Ján Tužinský. Ruskou literaturu reprezentují Vadim Fedorov (v překladu Andreje Fozikoše); Andrej Fozikoš, Bogdana Něščeret, Natalia Skakun a Larisa Zubakovová (všichni čtyři v překladech Ivany Blahutové). Po jednom představiteli mají: Polsko – Andrzej Grabowski (v překladu Barbary Kantorové); Bulharsko – Valentin Kačev (v překladu Zornici Cvetkove a Martiny Salhiové); a literaturu Lužických Srbů zastupuje již nežijící spisovatel Jurij Krawža (v překladu Zuzany Bláhové-Sklenářové).

Autoři dostali naprostou volnost ve způsobu uchopení tématu a ve volbě žánru. Výsledkem je zajímavá mozaika, která vypovídá, nakolik je pro dnešní literáty všeslovanská idea již mrtvá, případně ještě živá. Předem – v souladu s citovaným výrokem Pavla Janíka – mohu prozradit, že s jedinou výjimkou se žádný z příspěvků k myšlence panslavismu přímo nevyjadřuje a nijak ji nepřipomíná. Ani krátká báseň Břetislava Kotyzy programově nazvaná Hej, Slované! se nevztahuje k všeslovanství, nýbrž k Slovanům jako našim etnickým předkům, kteří osídlili tuto zemi. Obdobně se motiv „slovanství“ (tj. ve smyslu naší příslušnosti ke slovanskému národu) objevuje v epigramu Aloise Reicha Slovanská vzájemnost a v povídce Michaela Doubka Návrat. Onou jedinou výjimkou je satirická povídka Jaroslava Čejky Slávy dcera, která vtipně a komplexně zachycuje aktuální stav chápání „všeslovanské ideje“ po česku. Aby si čtenář mohl srovnat nadšení z doby zrodu panslavismu u nás a dnešní jeho stav „vyhoření“, je na začátek almanachu, jak již bylo předesláno, zařazena titulní báseň Sama Tomášika Hej, Slované! a dvě básně českého obrozeneckého básníka Josefa Jaroslava Kaliny, Měšťanská a Vojenská.

Dávné dějiny západních Slovanů nám přibližuje brilantní historická povídka lužickosrbského spisovatele Jurije Krawži Gero. Příběh zachycuje formou zpovědi život saského markraběte Gera (900–965), jenž bojoval proti západním slovanským kmenům, vedl vyhlazovací války na území mezi Labem a Odrou a stal se symbolem germánské brutality vůči Slovanům. Čeští čtenáři si jistě v této souvislosti vzpomenou na Slezské písně Petra Bezruče, v nichž je jako „markýz Géro“ označen rakouský arcivévoda Bedřich, vlastnící mj. obrovský majetek na Těšínsku, a představující tudíž hlavního vykořisťovatele v kraji.

S povídkou Gero se v almanachu objevuje téma dějinných konfliktů mezi Čechy (Slovany) a Němci (Germány). Z různých úhlů pohledu odráží vztah mezi těmito dvěma národy několik autorů: Marie Veselá v básních České pohraničí 1938 a Lidické děti; Václav Franc v povídce z časů 2. světové války Z které koleje jede vlak na Rokycany?; Ivo Fencl v ironické povídce ze současnosti Německé firmě. S láskou; a jistým způsobem i Michael Doubek v již zmíněné povídce Návrat, vyprávějící příznačnou epizodu ze života dnešního úspěšného muže.

Tradičně vřelé porozumění mezi Čechy a Slováky zachycuje historická povídka Petera Štrelingera Boženka, zobrazující krátkou návštěvu Boženy Němcové na Slovensku a její setkání s obrozeneckým básníkem Samem Chalupkou. Jako určité echo varovného poselství z pověsti o Svatoplukovi a jeho synech lze číst i symbolickou povídku Jána Tužinského Edo a Dodo, sledující vztah dvou bratrů v těžké existenční nouzi; hlavní smysl této prózy však tkví v kritice dnešního sociálního vyloučení.