NOČNÍ MŮRY NELÉTAJÍ
FRANTIŠEK UHER

Originální romanopisec Antonín Šlechta, věnující pozornost neohlazeným a neleštěným hranám událostí a nepříliš vlídném životním prostředí svých protagonistů, má jako málokterý současný spisovatel blízko k lidem prostým, relativně skromným, nepodléhajícím různým zavádějícím tlakům. Až se nabízí poněkud archaické označení „lidé od lopat“. Dokáže vstřebávat a interpretovat jejich způsob myšlení, jednání a vzájemné komunikace. Jeho knihy jsou věrnou, nepřikrášlenou realistickou reflexí doby, odrazem obrazu současnosti, o němž se příliš nemluví a nepíše, který nezajímá bulvár, je soustavně přehlížen. Problémům se totiž nejpohodlněji čelí nezájmem, absolutním mlčením, předstíráním, že vlastně ani neexistují. I ty problémy, i ti někdy až nepohodlní.

Šlechta opustil svou parketu, zvolil odlišnou formu, nikoli přístup. Pro čtenáře je milým překvapením kniha KURVÁLE (nakladatelství Kmen, 174 str., 2019) s četnými černobílými fotografiemi slovenského fotografa Jaroslava Jakubčina. Oba tvůrce spojuje vytříbený smysl pro detail, jejich tvorba se vzájemně prolíná, připomíná klavírní skladbu pro čtyři ruce.

Patrně jen nakrátko opustil Šlechta vyprávění událostí plných děje a rázovitých postav. Vytvořil krátké texty, bohaté na konkrétní úvahy, bystré postřehy, shovívavost, úsměvná pozastavení, drobné filozofické úvahy, protkané nití břitkých dialogů. Je tu však ještě něco navíc, Šlechta to prozrazuje slovy filozofie bez skutků je jenom tlachání bláznivé báby a mlácení prázdné slámy.

Do textů se vloudilo i zrnko skepse, robotizace se úsměvně dotýká přetechnizovanosti, která naše dny v mnoha směrech činí pohodlnějšími, ale nezbytné meze lidskosti se jaksi rozplývají, převažuje zdání samoúčelnosti. (Jak nevzpomenout Chaplinova výroku, že víc než stroje potřebujeme lidství!)

Neschází ani náznak melancholie či vtipné pohlazení krátkým dialogem s přibroušeným ostřím v textu Ztráta smyslu věci. Pod názvem Spisovatel zaujme alegorické konstatování coby spisovatel jsem čtvrtá cenová skupina.

Nuže, tak tomu vskutku není. Známe autory, kteří se s oblibou vydávají za hegemony modelující profil současné literatury a velkopansky odsuzují všechny, kteří je sice výrazně převyšují, ale neplují s nimi na prohnívajícím voru. Šlechta jejich úzkoprofilovou brázdu dávno překročil.

Každý líc má svůj rub, stojí za zamyšlení, zda by některým pasážím neprospělo šetrnější používání expresivnějších výrazů. Připomeňme si ještě poetický závěr textu Ticho: Když je srdce tiché, noční můry nelétají. V tematické pláni Šlechtových úsporně vystavěných textů nenacházejí noční můry dostatečný prostor. Bude ho však nacházet nadčasová kniha Kurvále, k níž se vnímaví čtenáři určitě budou vracet.